Ony

tak moc dobrého jsem už dlouho nečetla.

skončil Jihlavou, která zas tak kulturní nebyla, ale pár zážitků i zajímavých věcí jsem si přivezla. Highlightem mého osobního programu byla samozřejmě Zpráva o zázraku brněnského divadla DOK.TRIN, která stylizovanou dramatickou formou reprodukuje archivní materiály vztahující se k zázraku v Číhošti. Trochu mě vyděsilo poněkud nedůstojné umístění tzv. divadelního stanu, jenž doslova plaval ve chcankách, ale nakonec i to mělo své kouzlo. Představení samo o sobě mě moc nepřekvapilo, je celkem krátké a postrádá výraznější gradaci. Ale taky je fakt, že jsem na něj díky poměrně intenzivnímu zájmu o Toufara byla asi až moc připravená. Líbil se mi Pavel Doucek coby představitel zla.
Jinak jsem se opakovaně vydávala vstříc starým démonům (M. J., R. D., K. K.).

Bylo to hezké.

konečně

A je to.

Dojmy z Jugoslavie

V červenci r. 1947 jsem byl za svou práci v komisi mládeže a za aktivní účast na brigádách odměněn rekreačním pobytem v Jugoslavii. Tenkrát jsem ještě nevěděl, stejně jako ostatní pracující, jakou zradu provádí Tito se svou zločinnou klikou na jugoslávském lidu a na věci socialismu. Teprve po odhalení titovské zrádcovské kliky Informačním byrem komunistických a dělnických stran jsem pochopil některé věci, které jsem si dříve nedovedl vysvětlit.

Při návštěvě Jugoslavie jsem společně s ostatními účastníky rekreace marně hledal sekretariát komunistické strany nebo mládeže. Nikdo, koho jsme se zeptali, nedovedl nám vysvětlit, proč neexistují legitimace Komunistické strany Jugoslavie. Zato všude, kam jsme se podívali, byly samé obrazy Tita, který byl ověšen všemožnými vyznamenáními. Oblečení dělníků bylo chatrné. Stejně tak i jejich bydlení. Avšak Tito měl na mořském pobřeží v Rjece několik vil.

Dnes Tito se svou zločinnou klikou je plně odhalen jako dávný agent západních imperialistů. Víme však, že jugoslávský lid myšlenku socialismu nezradil. Za vedení komunistické strany bojuje dál za spravedlivou věc, aby nakonec zvítězil tak, jako jsme zvítězili my v Československu.

SVOBODA, Václav: Do druhé pětiletky. Praha: Práce 1951, s. 15–16.

20. 4. 2015

"Ty však, drahý bratře, miluješ-li mne jako svého přítele a pohne-li Tebou má prosba, opásej bedra své mysli a vezmi do ruky škrabátko, křídu a pero, abys to, čeho je příliš mnoho, vyškrabal, a co schází, přidal; co je nevhodně pověděno, změň ve vhodné, aby tak mou neumělost zmírnila Tvá vtipnost."

(Kosmas škemrá o korekturu)

Z nejnovějších přírůstků...

17. 9. 1948 – 21. 1. 2015

Samotnou mě to šokuje, ale musím říct, že tento rok se mi přece jen vydařil trochu lépe než ty předchozí. Aspoň to nebyl takový kýč jako loni.

Tak pf...

výročí

v Ponrepu

Na výstavy poslední dobou nějak moc nechodím, ale dnes jsem z nostalgie zavítala do starého dobrého MuMo. Mají tam teď (do 1. 2. 2015) Jamese Ensora, kterého jsem dosud znala jen z obálky Bakakaje, a je to bomba. V detailech (lupu s sebou) i celkově atmosférou. Jsou tam tedy i nějaké Peštovy (inkognito) vložky, jako Ježíš naložený v lihu nebo co, (opět) recyklované masky a trnová koruna, ale zapadají. No, jděte.

další nepostradatelná kniha

na tohle

s punctem

macanudo

Houpačka na NNŽ. Celé je to docela dobré. A zadarmo.

Liniers