O diário mais recente (347)
Japonsko a jeho katoličtí mučedníci
Odhaduje se, že do začátku 18. století bylo v Japonsku zavražděno na 200 tisíc křesťanů. Ze všech japonských mučedníků 17. století zná Církev na 3000 jmenovitě.
Křesťanství v zemi samurajů
Počátky evangelizace Japonska jsou spojeny s činností svatého Františka Xaverského. Tento jezuita dorazil na ostrovní říši v roce 1549. V jednom z dopisů z roku 1550 vyjadřuje svůj obdiv k Japoncům, kteří přijímali křesťanství: „Viděl jsem, jak se radovali z našeho úspěchu a osvědčovali velkou horlivost v šíření víry a v tom, že přiváděli ke křtu pohany, které sami obrátili." V roce 1576 byl v Japonsku vysvěcen první katolický kostel.
Až do roku 1578 probíhal rozvoj křesťanství především díky jezuitům systematicky a bez větších problémů. Do té doby společenství křesťanů vzrostlo na více než 200 000 osob. V roce 1587 dvě křesťanky odmítly stát se souložnicemi šóguna Taicosama (všemocného správce slábnoucí císařské vlády). Začalo propouštění křesťanů z úřadů a z armády. Jezuité obdrželi zákaz šířit křesťanství a bylo spáleno na 200 katolických kostelů. V pronásledování sehrály svou roli nejen uražené ambice šóguna, ale rovněž zájmy bonzů, buddhistických duchovních, kteří měli především v provin ciích silný vliv. Je třeba také připomenout neblahý vliv protestantů, kteří přicházeli na ostrov jako holandští a angličtí kupci. Aby získali obchodní koncese, aktivně se účastnili pronásledování katolíků a udávali pronásledovatelům místa, kde se katolíci shromažďovali a ukrývali. Angličtí a holandští kupci dali japonským vládcům dokonce návod, jak identifikovat katolické misionáře, kteří se skrývali mezi cizinci, přijíždějícími do Japonska: podezřelí lidé měli dostat příkaz, aby pošlapali oltářní kříž. Oni sami jako odpůrci „papistických bludů" ochotně podstoupili tuto zkoušku.
V roce 1587 začala celá série pronásledování s cílem zcela potřít katolickou církev v Japonsku. Jedním z velkých center katolíků v Japonsku bylo Nagasaki. Místo, které dříve, než se stalo v roce 1945 cílem tragického svržení atomové bomby, zapsalo se do dějin jako mučednická aréna japonských katolíků. V roce 1597 na rozkaz šóguna Hideyošiho bylo na návrší za městem ukřižováno 26 katolíků. Byli mezi nimi také jezuitští a františkánští misionáři i laici. Jedním z nich sv. Pavel Miki. Mezi popravenými byly i děti ve věku 12 a 13 let.
Další vlna pronásledování začala v roce 1614. Šógun Daifusama nařídil zbourat všechny zbývající svatyně v zemi. Misionáři a katolíci z významných japonských rodin byli vyhnáni ze země. Pronásledování katolíků v Japonsku trvalo celé sedmnácté století. V září 1622 bylo na hranici upáleno 25 katolíků, z toho 9 jezuitů, 6 dominikánů a 4 františkáni. Před svou popravou se museli dívat, jak bylo sťato 30 jiných křesťanů. Japonský mořeplavec Richard Cocs byl svědkem mučednické smrti 55 katolíků, mezi kterými byly pětileté a šestileté děti. Oběti byly upáleny na hranici v náručí svých matek a volaly: „Ježíši, přijmi naše duše."
Ze všech mučedníků 17. století zná Církev na 3000 jmen. Odhaduje se, že do začátku 18. století zahynulo v Japonsku mučednickou smrtí kolem 200 000 věřících. Obtíž zachovat úplné martyrologium spočívá v tom, že v polovině 17. století zahynuli všichni misionáři, kteří pracovali v zemi kvetoucích višní.
Hrdinství víry vítězí nad nenávistí
Pronásledování křesťanů v Japonsku se vyznačovalo jednak systematičností, jednak obzvláštní krutostí. Pronásledovatelé používali zvláště rafinovanou a krutou torturu, aby křesťany přiměli k odpadu od víry. Byli nejen křižováni a spalováni, ale mučeni také tak, že je ponořili na několik hodin do jam, ze kterých vycházely horké jedovaté páry. Tak byl mučen např. augustinián Bartoloměj Gutierreza. Jeho mučení trvalo téměř rok od prosince 1631 do září 1632. Aby prodloužili jeho mučení, povolávali lékaře, kteří měli vyléčit popáleniny, aby pak byl vystaven novému mučení. 3. září 1632 byl tento misionář upálen na hranici. V roce 1867 je spolu s jinými dvěma sty japonských mučedníků prohlásil Pius IX. za blahoslavené.
Svatý František Xaverský, který zahájil v Japonsku misijní činnost, napsal: Zdá se mi, že nikde nenajdu národ, který by se vyrovnal Japoncům. Tato jeho slova našla zvláštní potvrzení v období dlouhotrvajících pronásledování církve v Japonsku. Očití svědkové potvrzovali neobyčejnou statečnost a dokonce touhu po mučednictví, s jakou obětovali svůj život japonští svědkové víry.
Mezi ukřižovanými katolíky v Nagasaki v roce 1597 byl také 13letý Tomáš Kosaki. Před svou smrtí napsal své matce list na rozloučenou, ve kterém jsou také tato slova: Díky milosti našeho Pána píšu Ti, maminko, tento dopis. Podle rozsudku budeme všichni, i padres, ukřižováni v Nagasaki. Je nás dvacet šest. Prosím, netrap se kvůli otci a kvůli mně, protože Tě budeme čekat v nebi. Kdybys nemohla najít padre, který by Ti udělil poslední pomazání, pamatuj na lítost za hříchy a chraň víru. Pamatuj na nesčetné milosti plynoucí od Pána Ježíše. Když je možno zde na zemi všechno rychle ztratit, i kdyby ses stala žebračkou, prosím Tě, abys neztratila nebeskou slávu. Nezáleží na tom, co řeknou lidé, snášej to všechno s trpělivostí a láskou. Prosím Tě, modli se za nás všechny. A ještě o jedno Tě prosím: ponoř své srdce do lítosti nad hříchy. Pán Bůh ať Tě chrání.
V roce 1862 byl autor těchto slov prohlášen Piem IX. za svatého spolu se svými 25 druhy. Jejich památka se slaví 6. února.
Dějiny mučedníků japonské církve mají i své dramatické příběhy. Jedním, který v 17. století zradil, byl jezuita P. Ferrara. V roce 1634 nevydržel mučení, zřekl se víry a pošlapal kříž. V následujících letech byl svědkem mučednické smrti dalších jezuitských misionářů, kteří přicházeli do Japonska i proto, aby zachránili duši otce Ferrary. V roce 1643 z pověření úřadů předsedal tribunálu, který měl soudit nedávno zatčených pět jezuitských misionářů. Na jeho výzvu, aby se zřekli víry, odpověděl jménem všech otec Rubini: Řekni to zbabělcům, které chceš zahanbit. Doufáme, že máme dost odvahy, abychom zemřeli jako křesťané a kněží. Ta slova na něho zapůsobila jako rána bičem. Utekl ze svého místa. Boží milost ho nakonec v roce 1652 přivedla jako 80letého před soudce v Nagasaki. Když se ho soudce ptal na totožnost, odpověděl: Jsem ten, který zhřešil proti Králi nebe a země. Zradil jsem ho ze strachu před smrtí. Jsem křesťan, jsem jezuita. Po těch slovech byl na 60 hodin ponořen do jámy s jedovatými výpary. Tentokrát vydržel až do konce. (Toto tvrzení je zpochybňováno jako pozdější legenda.)
Jeden z misionářů, který byl svědkem mučednictví křesťanů v Nagasaki v roce 1597, napsal: Udivující ovoce této štědré oběti našich dvaceti šesti mučedníků spočívá v tom, jak křesťané nedávno obrácení, tak ti, kteří už mají zralou víru, byli utvrzeni ve víře a v naději na věčnou spásu. Rozhodli se obětovat svůj život pro Krista. I samotní pohané, kteří byli svědky mučednictví, byli uchváceni radostí těch blahoslavených, kteří trpěli na křížích, i odvahou, s jakou šli vstříc smrti.
Toto hrdinství víry, které převyšovalo krutost pronásledovatelů, nebylo poslední skvělou stránkou dějin japonské církve. Po krutém pronásledování v 17. století sestoupila japonská církev do podzemí. Byla to církev zbavená kněží, a tím všech svátostí s výjimkou křtu. Ten jim ve spojení s ústní katechezí nakonec vystačil. Křesťané, kteří zůstali na živu, setrvávali na modlitbách a čekali na „někoho, kdo přijde z Říma". Autentičnost tohoto svědka měl doložit obrázek Matky Boží.
Období katakomb japonské Církve trvalo téměř 200 let. Na počátku 60. let 19. století skončilo období izolace Japonska od okolního světa. Vraceli se rovněž misionáři (tentokrát se připojili i protestanti). Panoval názor, že bude třeba začít od nuly. Nikdo nevěřil, že by od poloviny 17. století, kdy zahynuli poslední kněží, kteří v Japonsku působili, mohli v této zemi nějací katolíci přetrvat.
V roce 1865 P. Petitjean, francouzský katolický misionář, postavil v Nagasaki malou kapličku. Mnoho dní do ní přicházeli jen kněží. Ale jednoho dne vedle kněze poklekly dvě Japonky. Zeptaly se ho: Máš papeže? Když obdržely kladnou odpověď, položily mu další otázku: Modlíš se k blahoslavené Panně? Když uslyšely souhlas i na tuto otázku, měly ještě jeden dotaz: Jsi ženatý? Když uslyšely zápornou odpověď, řekly: Jsi tedy křesťan jako my.
Někdo z Říma nakonec přijel. Ukázalo se, že v Nagasaki a okolí přetrvalo po celá staletí na 2500 katolíků a v celém Japonsku činil tento počet 50 tisíc osob. Pius IX. byl skutečností přetrvání křesťanské obce v Japonsku i přes kruté pronásledování a dlouhou dobu bez kněží tak dojat, že vyhlásil 17. březen za svátek „Nalezení křesťanů". (Pro srovnání: v komunistickém Rusku byli věřící bez kněží maximálně 70 let.)