O diário mais recente (4)
kachny, kachny, kachny, kachny .....
Začalo období monzunů, velká část republiky se změnila na rýžová pole, lidé si místo do volů nadávají do vodních buvolů (dobrá, tak to nedělají, ale mohli by) a některým z bystřejších představitelů veřejné moci začíná docházet, že pojmy jako padesátiletá a stoletá voda znamenají pravděpodobnost, s jakou takovou radost můžeme čekat, a ne ten interval samotný. Děti provokují rodiče hrou přihořívá, přihořívá hoří, užívají si však zejména tu pravdivou část - samá voda, samá voda. Slovy klasika: Nevesely, truchlivy jsou ty vodní kraje. Jela jsem se podívat, neb jsem hodná vnučka, na nestora rodu, cestou zpět vidím tam, kde bývají hejna, dvě opuštěné kachny .... Smutný je pohled na kachenprázdnou řeku. Kam ty kachny zmizely? Otvírám dveře do ložnice ........... už to vím.
