tidwell

Dokument, který dokážou ohvězdičkovat jen opravdoví znalci (k nimž se nepočítám), kteří umí rozlousknout poměr mezi prací dokumentaristy a samotným příběhem - fotografie Vivian Maier jsou bez diskuze úžasné, ale dokument sám je poplatný americkému excentrickému "wow!" stylu, který patřičně prodává svůj "produkt" i ego svého tvůrce. Přijde mi, že k dílu Vivian Maier a podobným umělcům typu B. Reynka nebo Agnes Martin by se mělo přistupovat s větším citem a netlačit tolik na pilu v honbě za institucionálním uznáním "svého" umělce, kterého objevují.

Chvíli jsem si myslel, že je to dokument o Johnu Maloofovi - a ne, že by jeho životní příběh nebyl zajímavý, třeba ta fotka s otcem a bratrem na bleším trhu přímo lákala k dovysvětlení, nebo by mě třeba zajímalo, kde vzal těch 380 dolarů na nákup první krabice se snímky :-) Ale možná jde právě o tohle - každý z nás je jedinečný, unikátní, i když naše obydlí nemusí být zavalené novinami. A jestli si myslíte, že to tak není, američtí producenti by vás přesvědčili o opaku, stačí jen namířit kameru na sebe a začít popisovat jakýkoli z vašich všedních dnů, zvyků, obsesí, sběratelských vášní, kompulzívních poruch a všeho možného.

I samotnou Vivian Maier tohle určitě zajímalo, potřebovala mít určité "doklady" vlastní existence, protože si se světem evidentně příliš nerozuměla, resp. rozuměla mu svým způsobem. V kontrastu s aktuální četbou knihy Matthiase Heyla o Anně Frankové si člověk klade otázku, proboha, proč by nás tohle mělo zajímat? Proč by si lidě měli číst, jaká byla A. Franková, o čem mluvila se svými kamarádkami, o čem přemýšlela, jaká byla? Není to zvrácené, nepatřičné? Proč se cizí ambiciózní mladík hrabe v halenkách neznámé dámy a natáčí se přitom na kameru? Nenahlížíme někam, do čeho nám vůbec nic není? Anne Franková byla obyčejná dívka, která si psala deník - ale byla taky oběť, která má jméno. I Vivian Maier byla v jistém smyslu "obětí" své doby a její snímky o tom podávají výmluvné svědectví. A. Franková i V. Maier nereprezentují svou dobu, nějaký obecný pohyb v dějinných epochách, ale jejich příběhy vrací do dějin konkrétního člověka s jeho city, obavami, smutky, vášněmi - teď už nejde ani tak o to, zda ty mluvící hlavy v dokumentu mluví "pravdu" - ale, že stále budeme potřebovat těmto příběhům naslouchat, hledat porozumění a cit tyhle křehké mezilidské linie nezpřetrhat. Nejsem si jistý, jestli styl Hledání Viviane Maier (a to, co z téhle osoby udělal), právě nečiní opak. V každém z nás je trochu té V. M. a nic to nemění na tom, že to byla zajímavá žena, skromný génius z lidu, ani první, ani poslední.

 

P.S. Představuji si, že všechny naše profily, seznamy filmů, hodnocení, celá CSFD připomíná jeden z půdních bytů Vivian Maier, jen těžko říct, jestli za pár desítek let někdo o těch tisícech profilů neznámých zajímavých lidí (kteří se tu mezi námi pohybují) třeba natočí dokument...