Veeria

Film, se kterým jsme se našli. Možná budu jedna z mála, ale mě okouzlil a získal si mě. Nenápadný, ale v tom spočívá jeho síla. Je minimalistický a přirozený, krásný v mnoha podobách. Jedinečnost tohoto filmu podtrhuje i skutečnost, že se film odehrává na Islandu - svět nabízí tolik krásy. Bokeh je jako poezie - smysl a odpovědi jsou ukryté v symbolech a slovech. Ke každému divákovi promluví svým jedinečným způsobem. Tvůrcům se povedlo skutečně magické dílo. Nezapomenutelné.(cituji svůj komentář u filmu)

 

Hlavními postavami jsou Jenai a Riley - u nich je krásně vidět, že každý jsme jiný, každý jsme jedinečný.

 

Jenai hledí do budoucnosti, řeší co bude. Chybí jí domov (co myslí domovem?). Zmizení lidí bere jako Boží zkoušku a opírá se o svou víru. Pokládá si mnoho otázek, proč přežili zrovna oni dva? Přežil ještě někdo jiný? Má smysl nebát se, co bude a vůbec ráno s chutí vstát? Scéna rozhovoru se sochou silná.

 

Riley naopak prostřednictvím fotografií zachycuje dané momenty teď a tady. Žije přítomným okamžikem. Jeho slova mají sílu a nutí k zamyšlení se:

,,Není důležitý zítřek ani včerejšek. Důležitý je tento moment."

,,Jenai, je to o snažení."

,,Je to neustálý cyklus. Život je o restartu a znovuobjevení."

,,Budeme v pořádku."

,,Svět je, jaký je. Nemůžeš mu dávat za vinu, že se nechová, jak ty chceš."

 

Třetí postava, která se setká s hlavními postavami, Nils, poukazuje na důležitost rodiny. Co je skutečně důležité pro život. Jeho rozhovor s Jenai ohledně víry je rovněž poutavý:

,,Jeho plán je, aby jsme existovali ve světě, který pro nás vytvořil, a ne existovali ve světě, který je jeho."