gwangi

obsah:// Ricki Lake / Ted Raimi a Skinner / nejhorší Oscary 1989 / Allan Carr / Rob Lowe / aféry a nepovolená Sněhurka / další filmy, osobnosti, zajímavosti /

celkový obsah:// osobnosti (123) / filmy, seriály atd. (183) / knihy, média a platformy (9) / společnosti, události, místa (39) / skladby (4) / další (3) /

▼
„Nejde o to, kolik máte peněz nebo jak vypadáte. Jde o to, jaký máte přístup k životu a jak se chováte k ostatním lidem“.

▼
Ricki Lake (celým jménem Ricki Pamela Lake) se narodila 21. září 1968 v Hastings-on-Hudsonu, v New Yorku. Od dětství měla blízko k umění. Přestože vyrůstala v relativně skromných poměrech, její rodina podporovala její vášeň pro divadlo a hudbu. Během dospívání se často účastnila školních představení a snila o kariéře herečky.

▼
Ricki se k herectví dostala především díky své přirozené charismatické osobnosti a odvaze vybočovat z davu. V roce 1985 začala studovat na Professional Children's School v New Yorku, kde se začala herectví více věnovat. První významnou příležitost získala ve filmu Lak na vlasy (1988) režiséra, scenáristy, herce a producenta Johna Waterse (Pecker, Šílený Cecil), který se stal jejím mentorem a přítelem. Waters, známý svým nekonvenčním přístupem k filmu, objevil Ricki a dal jí roli v tomto kultovním muzikálu. Ztvárnila postavu Tracy Turnbladové, teenagerku z 60. let, která bojuje proti rasové segregaci a společenským normám krásy.

▼
Po úspěchu snímku Lak na vlasy se stala osobností, a přestože se vymykala tehdejšímu ideálu krásy v Hollywoodu, svou sebejistotou a talentem si získala fanoušky po celém světě. Následně se ještě ve stejném roce, tedy 1988, objevila jako družička ve filmu Podnikavá dívka s trojicí Griffith, Ford, Weaver v hlavních rolích. Poté přišli další role, a to zejména ve filmech Cry-Baby (1990) a Šest vražd stačí, maminko! (1994), opět v režii Johna Waterse. V Cry-Baby si zahrála po boku Johnnyho Deppa a Amy Locane (Pomsta 1997, Silnice E9), a v Šest vražd stačí, maminko! ztvárnila dceru sériové vražedkyně, kterou hrála Kathleen Turner. Ale ještě v roce 1993 natáčí horrorový thriller s názvem Skinner, a tomu se teď nachvíli budu "věnovat"...

▼
Film Skinner z roku 1993 je nízkorozpočtový horrorový film s prvky thrilleru a slasheru, který se postupem času stal kultovním zejména mezi fanoušky béčkových horrorů. Režisérem filmu byl Ivan Nagy (seriál The Highwayman, Vrah se nikdy nemýlí) a v hlavních rolích se objevili Ted Raimi (bratr Sama Raimiho, který nám například v roce 1987 namaskovaný ztvárnil posedlou a proměňující se postavu Henrietty v Evil Dead II) a Traci Lords (původně herečka filmů pro dospělé, horrorová sci-fi komedie Not of This Earth, thriller Zběsilec, Blade). Snímek je známý svými explicitními scénami násilí, které jej zařadily mezi kontroverzní horrorové filmy 90. let.

▼
Dennis Skinner (Ted Raimi) je sériovým vrahem s velmi zvláštní zálibou – své oběti stahuje z kůže. Je klidným a nenápadným mužem, který si snadno získá důvěru lidí ve svém okolí, přičemž jeho temné tajemství zůstává dlouho skryté. Pronajme si pokoj u Kerry (Ricki Lake) a jejího manžela Boba (Richard Schiff), kteří netuší, jaké hrůzy se za jeho nevinným zevnějškem skrývají. Kerry je zpočátku vůči Dennisovi empatická a přátelská, ale jak se příběh vyvíjí, začne cítit, že něco není v pořádku. Dennisova temná stránka se postupně odhaluje, když začíná své oběti nelítostně pronásledovat a vraždit. Do děje pak vstupuje postava Heidi (Traci Lords), jedné z jeho přeživších obětí. Ta byla Dennisem dříve brutálně napadena a zohavena. Pohání ji touha po pomstě a je rozhodnutá Dennise najít a zastavit ho jednou provždy. Její tvář a tělo nesou jizvy z jeho útoku, což ji činí neúprosnou a odhodlanou postavou. Vrah je zde zcela odcizený od reality a jeho duševní stav se postupně odhaluje jako hluboce narušený. Jeho posedlost stahováním obětí z kůže je metaforou jeho vnitřní touhy po kontrole, moci nad ostatními a zároveň jeho neschopnosti být spokojený sám se sebou.

▼
Vizuálně je film plný temnoty a brutálních scén. Násilné záběry nejsou zbytečně přehnané, ale přesto velmi explicitní, což může u některých diváků vyvolat neklid a znechucení. Režisér Nagy zvolil styl, který je atmosféricky syrový a tíživý, čímž vytváří silný pocit neustálého napětí a nepohodlí. Po uvedení snímku do kin fan horrorů oceňovali jeho nekompromisní přístup k násilí a atmosféře, mainstreamové publikum ho často odmítalo kvůli jeho již zmíněným extrémním scénám. Herecké výkony, zejména Teda Raimiho jako sériového vraha a Traci Lords jako jeho oběti, byly většinou kladně hodnoceny. Raimi dokázal svým klidným a podivně charismatickým ztvárněním Dennisovy postavy vyvolat mrazení, zatímco Lords předvedla výkon jako žena, která se snaží pomstít za utrpěná zranění. Na druhou stranu, film byl často kritizován za svou dějovou jednoduchost a předvídatelnost. Vzhledem k tomu, že byl natočen s nízkým rozpočtem, některé efekty působí zastarale nebo amatérsky, což mohlo odradit širší publikum. Pojďme se ale vrátit zpět k Ricki...

▼
„Připadala jsem si, že nikdy nebudu dostatečně dobrá. Lidé kolem mě říkali, že pokud chci být úspěšná v Hollywoodu, musím vypadat jinak, být štíhlejší“.

▼
Ricki už v mládí zažívala tlaky na svou váhu, zejména poté, co se stala zmámou díky již zmíněnému filmu Lak na vlasy. Po jeho úspěchu na ni začala společnost vyvíjet tlak, aby zhubla, a ona se ocitla v cyklu přísných diet, drastických pokusů o zhubnutí a následného jojo efektu. Kvůli těmto opatřením a nesprávným způsobům hubnutí začala mít vážné zdravotní problémy. Jednou z těch nejdramatičtějších zkušeností pro ni bylo, když během natáčení svého pořadu The Ricki Lake Show v 90. letech několikrát omdlela.

▼
„Tlačila jsem na sebe až příliš. Bylo to šílené. Jedla jsem téměř nic a myslela jsem si, že když zhubnu, budu šťastná. Ale nakonec to vedlo jen k tomu, že jsem se zhroutila“.

▼
Po mnoha letech boje se svou váhou a zdravím si Ricki uvědomila, že její přístup byl neudržitelný. Začala se více zaměřovat na své fyzické i duševní zdraví, nikoli jen na čísla na váze. Začala otevřeně hovořit o svých problémech s nadváhou a stala se inspirací pro mnoho žen, které se potýkají s podobnými problémy. Po letech neustálých diet a výkyvů váhy se zaměřila na zdravější životní styl bez extrémů, a také na to, aby byla dobrým vzorem pro své fanoušky a rodinu.

▼
„Uvědomila jsem si, že štěstí není v tom, jak vypadám, ale v tom, jak se cítím. Přijala jsem se taková, jaká jsem, a přestala jsem neustále řešit svou váhu. To byla pro mě ta největší změna“, uvedla v pozdějších letech své kariéry. A na další její role se teď podíváme, i když je rozhodně nebudu zmiňovat všechny...

▼
Ještě o rok dříve před horrorem Skinner, si zahrála menší roli v horrorové komedii Buffy, zabíječka upírů s Kristy Swanson (Smrtící přítelkyně, Žhavé výstřely, Oživlá panenka, Smrtící instinkt, Living Death 2006) v hlavní roli. V roce 1996 si zahrála hlavní roli po boku Brendana Frasera (California Man, trilogie filmů Mumie, Dožeň, co se dá!, seriál Doom Patrol - role Robotmana) a Shirley MacLaine (Byt 1960, Dva mezci pro slečnu Sáru, Cena za něžnost).

▼
Rok 2000 pro Ricki znamenal další počin nejen s Johnem Watersem při režisérském křesle, ale opětovné setkání s již zmíněnou herečkou Melanií Griffith. Při soundtracku od mistra Basila Poledourise (Barbar Conan, RoboCop, Hvězdná pěchota) a jeho dcery (skladatelky a příležitostné herečky) Zoë Poledouris, si tak Ricki zahrála v krimi komedii Šílený Cecil. Mimochodem právě Zoë je ta, která nám v již zmíněné klasice od Paula Verhoevena - Hvězdná pěchota vystupovala na plese jako zpěvačka a zazpívala song I've Not Been to Paradise, při kterém spolu tančili a políbili se Casper Van Dien (Ospalá díra, Hvězdná pěchota 3: Skrytý nepřítel, Hrůzná minulost) a Denise Richards (Tyranosaurus junior, Nebezpečné hry, Jeden svět nestačí, Valentine). Tato malá "rolička" nebyla Zoë připsána.

▼
Ricki si následně zahrála ve snímcích jako například: Park (s Williamem Baldwinem), v druhém zpracování Hairspray (Lak na vlasy) v roce 2007, který se dočkal ještě další verze (tentoktáte televizní) v roce 2016 pod názvem Hairspray Live!. V roce 2017 se objevila v mysteriózním thrilleru Gemini, ve kterém si jednu z hlavních rolí zahrála další Zoë, nikoliv Poledourisův potomek, ale dcera hudebníka a herce Lennyho Kravitze. Toho jsme mohli například vidět v roli věrného stylysty Katniss Everdeenové (Jennifer Lawrence) v Hunger Games a Hunger Games: Vražedná pomsta. A že mu ta role opravdu sedla.

▼
Kromě herecké a moderátorské kariéry (The Ricki Lake Show) je Ricki také aktivistkou v oblasti zdraví. V roce 2008 stála jako jeden z producentů za dokumentárním filmem The Business of Being Born, který zkoumá problematiku porodní péče v USA. Je také performerkou některých filmových písní, například s Mama, I'm A Big Girl Now u již zmíněného druhého zpracování Hairspray.

▼
29. března 1989 se konal 61 ceremoniál předávání cen Oscarů. Ricki zde vystupovala (společně s mnoha dalšími osobnostmi) a při čísle s bratrem Roba Lowea - hercem a režisérem Chadem Lowem (24 hodin, Prolhané krásky, Supergirl), si při své tehdejší váze "snažila" i zastepovat. Jako performerka stála za skladbou I Wanna Be an. Ale to není nic oproti tomu, co se vlastně odehrálo. Na tyto jedny z nejhorších předávání cen v celé jejich historii se teď podrobněji podíváme...

▼
Když se 13.6. v roce 2017 na YouTube objevilo video úvodního "čísla" z 61. ročníku Oscarů, tak to ještě jeho uploaderka či uploader netušil, jak velký rozruch to po více než (v tu dobu) 20 letech způsobí. Během jediného dne vidělo video 1 milion lidí (v současné době má přes 2 milióny shlédnutí). A o co šlo? Vezmu to popořádku.

▼
V 70. a 80. letech si producent a scenárista Allan Carr (například Cloak & Dagger od Richarda Franklina - Hry na cestě, Psycho II) vybudoval reputaci jako nejoblíbenější pořadatelská osobnost v Los Angeles. Otevřený homosexuální manažer vládl hollywoodské společenské scéně a pořádal extravagantní večírky v benediktinské vile, která kdysi patřila Ingrid Bergmanové. Bylo to v době, kdy mezi hvězdami a tiskem ještě nebylo "válek", a obě strany mohly slavit společně bez obav z "nechtěného odhalení". Carr věděl, jak to "namíchat" – filmové hvězdy a rockery, gaye a hetero, starý a nový Hollywood. V roce 1978 vydělal naprosté jmění produkcí jednoho z nejúspěšnějších filmových muzikálů všech dob - Pomádou. Nakonec byl ale od roku 1984 bez práce.

▼
Allan se rozhodl, že produkce oscarového přenosu v roce 1989, by byla tou nejlepší cestou zpět k jeho pozdější Hollywoodské přízni. Práci získal a pustil se do vytváření večera, který by spojil lesk Las Vegas, broadwayské show a sanfranciského stylu, který si vypůjčil od Stevea Silvera a jeho Beach Blanket Babylon (nejdéle hraná hudební show na světě - 1974 až 2019), která představovala hledání Sněhurky princem Charmingou. Carr nyní předpověděl, že tyto následující Oscaři budou nezapomenutelnou nocí. Svým způsobem měl pravdu, i když nakonec by ho v tu dobu ještě nenapadlo, že i přes jisté inovace (o kterých se ještě zmíním) ho tento přenos bude stát kariéru. A nejen ji. Do historie v kladném slova smyslu se zapsal tím, že v již zmíněném roce zavedl pokrytí červeného koberce (respektive jeho rozšíření), kterému se nikdy předtím nevěnovala taková pozornost. Stál mimo jiné také za zavedením samostatné prezentace a věty "Oscar získává..."

▼
„Před Allanem byl červený koberec jen okrajovou záležitostí, minutovým montážním sestřihem. Nebylo to takové šílenství jako dnes. To vše způsobil Allan“. - scenárista Bruce Vilanch (spolupracoval na nechvalně "proslulém" svátečním speciálu Hvězdných válek v roce 1978) o Allanovi Carrovi.

▼
Allan schválil i několik dalších extravagantních čísel, včetně těch s mladými hollywoodskými nadějemi. Ricki Lake byla jednou z nich a tou další pak například Corey Feldman, kterého moc dobře známe z horrorové komedie Ztracení chlapci z roku 1987 od Joela Schumachera (Hráči se smrtí, Volný pád, 8 MM, Telefonní budka). Ale všechna uvedená vystoupení večera byla zastíněna tou "nejkrásnější ze všech" - ano, s již zmíněnou Sněhurkou.

▼
Sylvester Stallone byl první, který na galavečer dorazil. Půl hodiny před oficiálním začátkem. Poté, v 16:30, vše odstartoval Army Archerd, který více než padesát let psal pro Variety (americký týdeník zabývající se filmem, hudbou a technologiemi - založen v roce 1905 v New Yorku). Mimo toho, že byl novinářem, tak byl také producentem a příležitostným hercem, i když z větší části své biografie ztvárnil jen svoji osobu (například Bláznivý exorcista). Byl ale blízkým přítelem producenta Arthura P. Jacobse, který v roce 1968 stál za klasickým sci-fi snímkem Planeta opic (následně pak v letech 1970 až 1974 za Do nitra Planety opic, Útěk z Planety opic, Dobytí Planety opic a Bitva o Planetu opic). A tak si Archerd zahrál i menší role v prvních třech filmech. V roce 1968 a 1970 bezejmenného gorilího vojáka, a v roce 1971 roli rozhodčího.

▼
Filmový večer zahájil Army slovy: „Dobrý večer, filmoví fanoušci“! a začal vyjmenovávat příchozí: Kevina Kline (Silverado, Ryba jménem Wanda), Johna Cleese (bezhlavý Nick ve filmech o Harry Potterovi, člen komediální skupiny Monty Python, Zloději času), Billyho Crystala (Vyhoď máti z vlaku, Když Harry potkal Sally) nebo Meryl Streepovou (Silkwoodová, Vzpomínky na Afriku, Smrt jí sluší), která při tomto ročníku už byla poosmé nominovaná na Oscara (a dvakrát ho vyhrála - za Kramerová versus Kramer a Sophiina volba), přesto však vždy tvrdila: „Pořád na to nejsem zvyklá“.

▼
Zatímco se spekulovalo, že herec Rob Lowe (Youngblood, Muž se třema rukama) přijde (v tu dobu - Rob si pak později v roce 1991 vzal za manželku uměleckou maskérku Sheryl Berkoff) se svou novou přítelkyní Fawn Hallovou, bývalou sekretářkou podplukovníka Olivera Northa při aféře Írán-Contra (zkartovala velké množství dokumentů takovým způsobem, že se až zasekl kancelářský skartovač). Pokud by toto téma někoho zajímalo, odkáži ho na net, v lepším případě pak na snímek Cover Up: Behind the Iran Contra Affair z roku 1988. Herec Lowe nakonec na Oscary dorazil s matkou Barbarou Heplerovou. 

▼
Ten, kdo se ale už dostavil a prošel se na červeném koberci, byla bývalá roztleskávačka, modelka (Miss South Carolina), scenáristka a herečka malých rolí (Miami Vice / S03E11 / 1986) - Donna Rice. Ta měla v tu dobu za sebou už také jednu pěkně velkou aféru. O dva roky dříve, v roce 1987, se seznámila na jednom ranči v Coloradu se senátorem Spojených států - Gary Hartem. A když to "vezmu" opravdu jen stručně, tak se zapsala jako dívka, která už byla "třešničkou" při odstoupení Harta z prezidentské kandidatury. Díky fotografii, kterou pořídila přítelkyně modelky (a následně ji poskytla do tisku magazínu National Enquirer and People), došlo k přiznání Garyho k nevěře manželce a zrušení jeho kandidatury. I v tomto případě doporučím nějaký ten "filmový materiál", a sice film od syna legendárního režiséra (Krotitelé duchů 1 a 2, Dvojčata) a producenta (Shivers 1975, Death Weekend, Heavy Metal 1981) původem z Československa - Ivana Reitmana, Jasona Reitmana (Krotitelé duchů: Odkaz) s názvem Hlavní kandidát z roku 2018. Senátora si zde zahrál Hugh "Wolverine" Jackman. V dalších rolích si pak zahráli například Vera Farmiga (Skrytá identita, V zajetí démonů, Orphan) a J.K. Simmons (Téměř dokonalý zločin, Raimiho trilogie Spider-Mana).

▼
Na Oscary dorazili ale také nezvaní hosté: čtyři muži v lamé šatech a parukách napodobující podobu vlasů herečky, scenáristky Mae Westové (1893-1980), která byla ve své době sex symbolem, nejen díky kontroverzním filmům.

▼
„Dveře se zavřou za deset minut!“ oznámil Archerd. „Prosím, vstupujte dovnitř!“ Na to Bob Hope (The Cat and the Canary 1939, The Ghost Breakers 1940, A Global Affair, Špióni jako my) před Shrine Auditorium, ve kterém se předávání cen odehrávalo, zrychlil svůj krok. Dustin Hoffman, Michael Douglas, Willem Dafoe a Lucille Ballová (Dostihy smrti, Páni v cylindrech, Without Love) naposledy zamávali. Ballová pak o měsíc později (26. dubna 1989) umírá ve svých 77 letech na prasknutí aneurysmatu břišní aorty. Následně se ještě Cybill Shepherd (Taxikář, Dlouhé horké léto, Naslouchej svému srdci) předvedla před fotografy a pak i ona zmizela uvnitř. Červený koberec byl dobrých pět minut prázdný, než se objevila Cher (Silkwoodová, Čarodějky z Eastwicku, Pod vlivem úplňku), která ukázala své nohy v černých třásňových mini šatech od kostyméra Boba Mackieho a lodičkách Joan Crawfordové (Žena v poutech, Posedlá, Náhlý strach) doprovázená s o hodně mladším přítelem, hercem malých rolí (ale také předně hercem z jejích videoklipů z let 1987-88) Robem Camillettim (Narozen 4. července, Blázinec 1990, Carnosaur 3: Primal Species) se kterým Cher žila v letech 1986-89. Její outfit byl střídmější než v předchozích letech, ale nezklamal diváky na tribunách, kteří jí věnovali nejdelší a nejupřímnější potlesk večera.

▼
O chvíli později, uvnitř auditoria, oficiálně začal večer, když se z reproduktorů ozval upozorňující hlas: „Hvězda všech dob se brzy objeví.“ Legendární publicista Warren Cowan, který byl v době své smrti v roce 2008 uznáván jako jeden z nejinovativnějších publicistů Hollywoodu přemýšlel, kdo by to mohl být. Katharine Hepburn (Leopardí žena, Obchodník s deštěm, nebo například Without Love ve kterém si s ní zahrála již zmíněná Lucille Ballová)? Greta Garbo (Polibek 1929, Anna Karenina 1935, Ninočka 1939)? Pak začal televizní přenos – diváci doma viděli Sněhurku, jak vstupuje do vestibulu Shrine. „Můžete mi říct, jak se dostanu dovnitř?“ zeptala se Archerda vysokým pisklavým hlasem. „To je snadné, Sněhurko,“ odpověděl Archerd a kývl směrem ke skupince showgirl, které mířily dovnitř a střední uličkou směrem dolů. Jejich horní část těla, včetně hlav, byla uzavřena do obrovských třpytivých zlatých hvězd. „Stačí následovat hollywoodské hvězdy!“

▼
Do kostýmu Sněhurky byla "navlečena" v tu dobu začínající herečka Eileen Bowmanová, která se pak například "mihla" ve filmu Autorská křeč, Vraždící rajčata požírají Francii!, v akční komedii s Chuckem Norrisem - Top Dog, nebo ve dvou epizodách seriálu Odpadlík. V žluté sukni, modrém šněrovacím korzetu, nadýchaných bílých rukávech a s červenou mašlí na čelence se ze všech sil snažila prodat myšlenku – postava od Disneyho jako maskot Oscarů a plný sál hollywoodských hvězd. Ale když natáhla ruku, aby si potřásla s herci v publiku, jak jí Carr nařídil, všimla si, že je něco špatně. Michelle Pfeiffer (Zjizvená tvář, Jestřábí žena, Čarodějky z Eastwicku) nominovaná za svou vedlejší roli v Nebezpečných známostech jako bývalá panna, „byla tak ztrapněná, že mi nemohla ani podat ruku,“ vzpomínala Bowmanová. Poprvé po mnoha letech byla na předávání Oscarů opona – taková, že by podle produkčního návrháře scény Raye Klausena mohla zakrýt polovinu Empire State Building – a když se rozhrnula, Bowmanová stále věřila, že všechno bude v pořádku. „Viděla jsem všechny své přátele na pódiu – všechny tanečníky – a cítila jsem se skvěle,“ řekla.

▼
Tento pocit ale dlouho nevydržel. Od okamžiku, kdy se Eileen připojila k tanečníkům, se věci stávaly čím dál bizarnějšími. Na scéně byl obtloustlý scenárista, producent, hudebník a moderátor Merv Griffin (The Merv Griffin Show). Do skupiny stárnoucích hvězd patřili také – Roy Rogers (Son of Paleface), Dale Evansová (Stará Oklahoma, Zlatý hřebec), Dorothy Lamourová (Největší představení na světě, Donovanův útes), Alice Fayeová (Chudá bohatá holčička, Padlý anděl) a legendární Vincent Price (Dům voskových figurín 1953, Zánik domu Usherů 1960, Jáma a kyvadlo 1961), který pak později zemřel v roce 1993 ve svých 82 let. Všichni kromě elegantní Cyd Charisseové (Zpívání v dešti, Maroc 7, Válečníci z Atlantidy) vypadali, že nevědí, kde jsou. A to byl teprve začátek podivnosti. Poté Griffinová řekla Sněhurce: „Seznam se se svým rande naslepo: Rob Lowe“, a zpoza kulis přišel herec, který okamžitě s Eileen spustil falešný duet. Píseň byla Proud Mary od Creedence Clearwater-Revival z roku 1968, ale slova byla decentně pozměněna.

▼
V tu dobu se u svých přátel na gauči "válela" a přenos v televizi sledovala herečka, scenáristka a producentka Lorna Luft (Pomáda 2, Zóna soumraku - S01E03, Příběhy z temnot - S02E17). "Role" Sněhurky pro tyto Oscary byla právě původně nabídnuta jí, ale odmítla. Když pak při sledování viděla Candice Bergenovou (Modré uniformy, 700 mil v sedle, 2010: Druhá vesmírná odysea), Jodie Fosterovou a Seana Conneryho na červeném koberci, tak začala pochybovat: „Možná jsem udělala hroznou chybu.“ Jakmile ale později viděla, jak se Bowmanová statečně pokoušela zapojit publikum, už věděla, že se vyhnula průšvihu.

▼
Za auditoriumem seděl režisér přenosu Jeff Margolis (Ringo 1978, režie hudebních videoklipů a přenosů dalších společenských událostí) ve velkém „vzdáleném voze“, který sloužil jako řídicí místnost pro celou show. Oscary byly živé vysílání, a na zkoušky měli méně než týden. Většina pořadů používala půl tuctu kamer, Margolis jich však na první číslo objednal 14, pro jistotu. „Vyžadovalo to 100% soustředění. Něco takového se v televizi nikdy předtím nezkoušelo“, řekl Margolis.

▼
Zatímco Lowe zpíval Proud Mary, jeho pozornost upoutala jedna osoba v publiku: režisér a scenárista Barry Levinson (Dobré ráno, Vietname, Hračky, Spáči 1996, Koule), který v roce 1985 natočil můj oblíbený snímek Pyramida hrůzy (Young Sherlock Holmes aka Pyramid of Fear), a na kterém jsem jako kluk byl v kině. Většina přihlížejících předpokládala, že Barry s jistotou získá Oscara za režii filmu Rain Man. Místo aby se s mikrofonem u úst láskyplně díval na "svou" Sněhurku, Lowe si všiml, jak se Levinson otočil ke své partnerce a něco jí říkal. I na několik metrů dokázal Lowe přečíst režisérovy rty: „Co to sakra je?“.

▼
„Dívali se na Sněhurku, jako by byla mor“. -  scenárista Bruce Vilanch o Michelle Pfeifferové, Tomovi Hanksovi a Glenn Closeové.

▼
Skladatel filmové hudby, příležitostný herec a dabér (své vlastní postavy v seriálu Simpsonovi v epizodě v roce 2012) Marvin Hamlisch (Špion, který mě miloval, DARYL, Chorus Line, Frankie a Johnny) s taktovkou v ruce v orchestřišti se taktéž necítil dobře.

▼
„Tahle věc, ze které byl Allan tak nadšený, ten Las Vegas-San Francisco styl, se nepřenesl ani na jeviště, ani do televize. Prostě to nebylo dost elegantní. A zbytek večera byl jen jako lepit náplast na něco, co silně krvácelo. Bylo zjevné, že to je katastrofa“. - Marvin Hamlisch

▼
Unavený Lowe po svém duetu a s tísnivým pocitem, který v něm narůstal, pak zabloudil do šatny, kde nad hlavou zářil nápis "Club Oscar". V rohu uviděl starou ženu v nevkusné červené paruce, jak sedí sama. Pokynula mu, aby si sedl vedle ní. Byla to již zmíněná herečka Lucille Ball. „Mladý muži!“ řekla chraplavým hlasem. „Netušila jsem, že jsi tak dobrý zpěvák. Buď tak hodný a dones mi nějaký aspirin“. Lowe poslechl a následující hodinu strávili držením se za ruce, zatímco se pokoušel odhadovat újmy na své kariéře.

▼
Carr se obrátil ke své tiskové mluvčí Lindě Dozoretzové a řekl: „Pojďme se podívat do tiskové místnosti.“ Nemusel hledat daleko, aby mezi novináři našel přítele. V první řadě seděla sloupkařka USA Today, Jeannie Williamsová, která o jeho projektech často nadšeně psala. Zeptala se ho otázkou: „Nemyslíte si, že to zahájení se Sněhurkou bylo trochu… přehnané?“ Dozoretzová cítila, jak se Carrovy prsty zaryly do její pravé paže. „Děláte si legraci?“ odpověděl. „Bylo to kouzelné.“ Přitom měl ale své černé sako už celé propocené. Nemohl se ale vyhnout následující afterparty (Governor's Ball).

▼
Prezident Akademie filmového umění a věd, Richard Kahn, a jeho manželka Marianne přijímali gratulace s vypilovanou zdrženlivostí. Nedokázali však rozpoznat, zda jsou blahopřání upřímná, nebo nucená – známé dilema v Hollywoodu. Na afterparty narazil Jeff Berg, předseda představenstva a generální ředitel talentové agentury International Creative Management, na Thoma Mounta, filmového producenta (Tequila Sunrise, Nespoutaný Frankenstein, Smrt a dívka) a bývalého prezidenta Universal Pictures, který byl v tu dobu více méně na vrcholu díky úspěchu filmu Durhamští Býci, který byl nominovaný na Oscara za nejlepší původní scénář od Rona Sheltona (ten film i natočil), a získal cenu associace kritiků na Los Angeles Film Critics Association Awards a New York Film Critics Circle Awards. Jak Jeff, tak stejně i Ron potřeboval silný drink. „Jen jsme se na sebe podívali,“ řekl Mount. „Co to, u všech všudy, mělo být?!“, řekl Bergovi. Carr se v omámení "motal" po plese a poté zamířil na oscarovou party. Mezi hosty byli například Shirley MacLaineová, Jackie Collins, Jack Nicholson, Tom Cruise s manželkou Mimi Rogersovou, Amy Irvingová (bez manžela Stevena Spielberga, který zůstal doma), Richard Dreyfuss s manželkou Jeramie Rain a Alana Stewartová (exmanželka Roda Stewarta) se svým prvním bývalým manželem Georgem Hamiltonem (filmy jako například: Pokerová Alice, Kmotr III, Reflections of Evil nebo Hollywood v koncích, také bývalý tchán Shannen Doherty a Angie Everhart).

▼
Robin Williams si dělal z Carra legraci: „Slyšel jsem, že příští rok produkuje Nobelovu cenu. Bude tam spousta zpěvu a tance.“ Již zmíněný Bruce Vilanch ale vzpomínal, že přijetí na večírku bylo ve skutečnosti srdečné. Lidé Allanovi prý říkali, že se jim to líbilo. Až příliš často se ho ptali, zdali takovou show ještě někdy zopakuje. „Zeptejte se mě zítra.“ Unavený z opakování téže odpovědi odešel z večírku brzy a vydal se sám domů. Den, který měl být největším v jeho životě, právě skončil a on se necítil dobře.

▼
V následující den televizní recenzent pro Variety, Tony Scott, v tisku napsal: „61. ročník slavnostního udílení Cen Akademie — sledovaný v 91 zemích, včetně Sovětského svazu, kde byl vysílán poprvé — se ukázal být televizním Nyetem.“

▼
Aby jste pochopili, co pod tím slovem "Nyet" Scott myslel, tak dodám, že Nyet byla v tu dobu freewarová počítačová hra vydaná rok před tímto ročníkem Oscarů (tedy v roce 1988) a "běžela" ještě pod starým MS-DOSem. Jednalo se o klon ruského Tetrisu, a proto ona jeho narážka na Sovětský svaz.

▼
New York Times šly ještě dál: „61. ročník udílení Oscarů začal s dojmem, že nikdy žádný 62. ročník nebude. Úvodní číslo večera, které si zaslouží trvalé místo v análech oscarových trapasů, bylo opravdu tak špatné, jak se o něm mluvilo... Sněhurka, ztvárněná jako hloupá husička, zpívala duet Proud Mary s Robem Lowem, který by udělal dobře, kdyby všechny své budoucí hudební aktivity doprovázel sprchou.“

▼
Carr si kdysi představoval, že ráno po udílení cen obdrží vděčný telefonát od prezidenta Akademie Richarda Kahna, který by ho poprosil, aby produkoval Oscary i v roce 1990. Místo toho Carr seděl u svého bazénu, u nohou měl potrhané výtisky Los Angeles Times a New York Times, které poletovaly ve větru. Telefon s gratulacemi nezvonil, a tak ho zvedl a vytočil číslo své publicistky. „Nikdo nevolal,“ řekl, když se ozvala na druhém konci. Pokusila se ho uklidnit poznámkou, že televizní sledovanost vypadá kupodivu velmi dobře. „Je ještě brzo,“ dodala. Bylo však jasné: „Allan netušil, co ho nejvíce ještě teprve zasáhne,“ vzpomínala.

▼
Sledovanost Oscarů v roce 1989 nakonec nebyla jen dobrá; byla přímo spektakulární. Navíc se podařilo zvrátit pětiletý pokles. Přenos sledovalo ne méně než 42,7 milionu lidí v 26,9 milionu domácností ve Spojených státech. „Byl tu pocit, že máme město v hrsti,“ vzpomínal prezident Akademie Kahn. Jeho radost však byla přerušena telefonátem od Franka Wellse, prezidenta společnosti Walt Disney. „Franku, jak se máš?“ zeptal se Kahn s očekáváním, že Wells pochválí předešlý večer. "Máme problém.“, řekl Wells a následně začal vysvětlovat to, že vystoupení Sněhurky nebylo Disneyem schváleno. Nikdo z Akademie se totiž ani neobtěžoval požádat o povolení. „Jsme u Disneyho velmi nespokojeni,“ dodal Wells. Sotva Kahn položil po rozhovoru telefon, následoval poštou dodaný dopis s oficiální stížností od bývalého prezidenta Akademie a oscarového herce Gregoryho Pecka (Prázdniny v Římě, Velká země, Přichází Satan!, Hoši z Brazílie). „Ten pořad mi připomínal Photoplay Awards!“ řekl později Peck Kahnovi, narážeje na již zaniklý časopis pro celebrity, který publikoval pochlebné články o hollywoodských hvězdách a každoročně pořádal bezvýznamné udílení cen. Peck uvedl, že letošní Oscary byly nevkusné, nesofistikované a pod úrovní Akademie.

▼
Carr se brzy propadl do vlastního bahna ponížení. Namísto zrušení svých plánů a oběda se rozhodl zajít do restaurace Mortons. Robert Osborne (sloupkař pro Hollywood Reporter) zde také právě obědval a byl překvapen, když Carr vešel. „Bylo to pošetilé. Allan musel vědět, že tam budou ti vlivní hollywoodští lidé,“ řekl. „Možná to byl jeho způsob, jak projevit vzdor“.

▼
Během Carrova oběda se mnoho hostů odvrátilo od jeho stolu a protahovalo si svůj čas, jen aby odešli až po něm. „Když nakonec museli vstát, vzali to tou nejdelší možnou cestou, aby se Allanovi vyhnuli,“ vzpomínal ještě Osborne a dodal, že měl pocit, jako by se báli, že něco chytnou, jako by selhání bylo nakažlivé. O pár hodin později Steve Silver (zemřel později v roce 1995 na komplikace s AIDS ve věku 51 let) se svojí manželkou Jo Schuman usoudili, že musí nevyhnutelně navštívit Carrovu vilu. Pár dní před předáváním Oscarů objednali křišťálovou sochu, na kterou nechali vygravírovat slova "Ty jsi hvězda!". Když však Steve a Jo zaklepali na dveře Hilhaven Lodge, otevřel jim asistent a ten jim řekl, že Carr doma není. Silverovi následně zamířili do suterénního diskotékového klubu, kde našli svého přítele samotného, opilého a v depresích. Všichni tři se objali. „Chci ti jen dát tenhle dárek,“ řekl Steve. „Byla to pro mě opravdu zvláštní zkušenost.“ Carr se dal do pláče.

▼
Co se týká ještě Walt Disney Company, tak ti ve své žalobě uvedli, že došlo k porušení autorských práv, nekalé soutěži a k poškození obchodní pověsti. Představitelé televizní společnosti ABC (American Broadcasting Company), včetně viceprezidenta Johna Hamlina, byli z reakce šokováni, protože předpokládali, že u Disneyho budou rádi, když jeho postavy získají takovou pozornost. Někteří tvrdili, že Disneyho reakce byla ovlivněna extravagancí představení. Zatímco někteří připouštěli, že za reakcí na show mohla stát homofobie, jiní věřili, že za kritikou stál spíše Carrův vlastní styl a přehnaná očekávání, která kolem Oscarů vytvořil.

▼
6 dubna 1989 Akademie zveřejnila omluvu smeřovanou Disneyho společnosti za neautorizované použití postavy Sněhurky a za to, že tím tak mohl vzniknout dojem, že u Disneyho s tím souhlasili. O den později však Akademie obdržela otevřený dopis podepsaný 17 významnými hollywoodskými osobnostmi, včetně Julie Andrewsové (Mary Poppins, Star!, Duet pro jednoho) Gregoryho Pecka a scenáristy a režiséra Billyho Wildera (Někdo to rád horké, Byt 1960, Soukromý život Sherlocka Holmese). V něm kritizovali úroveň tohoto ročníků Oscarů a vyzývali Akademii, aby budoucí předávání cen respektovalo standardy kvality a prestiž filmu a jeho tvůrců.

▼
Carrův osud byl opravdu tragický. Jeho pocit zrady ze strany lidí, které považoval za přátele, a jeho následné vyřazení z Hollywoodu ho hluboce zasáhly. To, co mělo být vrcholem jeho kariéry, se proměnilo v noční můru. Rob Lowe následně k tomu všemu ještě naprosto zastínil neúspěch Oscarů přibližně 6 týdnů po jejich vysílání. Čelil sexuálnímu skandálu, když se objevila bezmála půlhodinová videonahrávka, na níž měl sex se dvěmi dívkami - Tarou Siebertovou (22 let) a její mladší přítelkyní Lenou Parsons, které bylo 16 let. Všichni tři se setkali v Club Rio, nočním klubu v Atlantě a video vzniklo v noci před Národním shromážděním demokratů v již zmíněné Atlantě - ve státě Georgia. Vzhledem k tomu, že v té době byl pohlavní styk v tomto státě uzákoněn na 14 let věku (v roce 1995 pak byl navýšen na 16 let), tak po této "stránce" bylo vše "v pořádku". Co ale už v pořádku nebylo, a způsobilo mu problémy, tak bylo to, že ve státě Georgia byl určený věk 18 let pro natáčení takových scén. Rob nebyl ale "známý" jen díky nahrávce, ale také tím, že pil hodně alkoholu.

▼
„Vážně, díky tomu všemu jsem tehdy vlastně tak nějak celkově vystřízlivěl. A po tom mém nejen pomyslném vystřízlivění jsem se oženil. Teď jsem ženatý už devětadvacet let. Stejnou dobu už nepiji alkohol a mám dva skvělé syny. Nebýt toho skandálu, fakt si popravdě nemyslím, že by to takto dopadlo“. - Rob Lowe v říjnu 2019

▼
Oba, Carr i Lowe, se stali oběťmi neúprosného Hollywoodu, kde se úspěch může rychle obrátit v opak a lidé, které považujete za přátele, se mohou od Vás snadno distancovat.

▼
Poprvé ve své profesní kariéře přestal Carr komunikovat s tiskem a stal se perpetuálně a necharakteristicky „nedostupným pro komentář.“ Variety poté informovalo, že cestuje kdesi po Mexiku. Když se ukázalo, že Mexiko mu není dost daleko, plánoval výlety na Fidži. Následně se stal poustevníkem a stáhl se do Hilhaven Lodge. Pokaždé když opouštěl dům, tak také opustil zemi a vycestoval pryč.

▼
V prosinci 1989 byl Carr spatřen v první třídě při letu z L.A. na Tahiti. Údajně měl s sebou malý kufřík, který obsahoval neskutečné množství léků, a ty zapíjel levným šampaňským. Měl výraz jako by byl v panickém a depresivním stavu. A ještě než v letadle při letu usnul, tak si vedl sám se sebou několikaminutový monolog, ve kterém mumlal cosi o bastardech v Hollywoodu, a jací to jsou nevděční parchanti.

▼
Allan Carr už nikdy neprodukoval žádný film ani cokoliv jiného. Zemřel na rakovinu jater 29. června 1999. Bylo mu 62 let.
▼

O hodně později nově ustanovena Awards Presentation Review Committee se nejprve odmítala veřejně k Oscarům roku 1989 vyjádřit. Nakonec ale předseda výboru Gil Cates tak učinil. „Allan odvedl dobrou práci,“ poznamenal Cates téměř 20 let poté, „ale udělal jednu tragickou chybu. Na začátku show uvedl pochybné číslo a nechal ho trvat 12 minut. Kdyby to číslo trvalo jen 3 minuty, Allan by dnes žil.“

▼
Doporučím dokumentární snímek z roku 2017 od producenta, střihače a režiséra Jeffreyho Schwarze (například: Krull: Marvel Comics Video Adaptation, Tales from the Mist: Inside 'The Fog', Playing Dead: 'Resident Evil' from Game to Screen, Return to Crystal Lake: Making 'Friday the 13th', Path of Darkness: Making 'Silent Hill') s názvem The Fabulous Allan Carr, nebo knihu od Roberta Hoflera (například kniha Sexplosion: From Andy Warhol to A Clockwork Orange, epizoda seriálu Cursed Films / S01E03) - Party Animals: A Hollywood Tale of Sex, Drugs, and Rock 'n' Roll Starring the Fabulous Allan Carr.
▼

Pojďme se teď "pomalu, ale jistě" vrátit k Ricki Lake...

▼
Poprvé se provdala v roce 1994 za výtvarného umělce Roba Sussmana. Během manželství se jim narodili dva synové. Pár se rozvedl v roce 2004. Herečka po rozvodu několikrát hovořila o tom, jak náročné bylo skloubit rodinu a kariéru, zejména v době, kdy byla extrémně vytížená natáčením své talk show. V roce 2012 se provdala podruhé, a to za Christiana Evanse, šperkaře a podnikatele. Ten trpěl bipolární poruchou, což negativně ovlivňovalo jejich vztah. Rozvedli se v roce 2015, ale zůstali v kontaktu. Bohužel v roce 2017 Christian spáchal sebevraždu, což Ricki hluboce zasáhlo. Otevřeně mluvila o jeho boji s mentálním zdravím a o svém vlastním smutku. V roce 2019 uvedla, že jeho smrt ji navždy změnila a vedla ji k hlubšímu pochopení a empatii pro lidi, kteří bojují s duševními nemocemi. V roce 2021 oznámila své zasnoubení s právníkem Rossem Burninghamem. Vzali se o rok později.

▼
„Vždycky jsem chtěla, aby moje show byla místem, kde lidé mohou mluvit o svých problémech, najít podporu a vědět, že nejsou sami.“

▼
Tak vše nejlepší Ricki Lake k jejím 56 narozeninám a pokud jste dočetli až sem, tak velký klobouček. Čest.-)

▼
V textu (seznam):
▼

▼
Filmové nebo další osobnosti (123):
▼
Alana Stewart
Alice Faye
Allan Carr
Amy Irving
Amy Locane
Angie Everhart
Army Archerd
Arthur P. Jacobs
Barbara Hepler
Barry Levinson
Basil Poledouris
Billy Crystal
Billy Wilder
Bob Hope
Bob Mackie
Brendan Fraser
Bruce Vilanch
Candice Bergen
Casper Van Dien
Chad Lowe
Cher
Christian Evans
Chuck Norris
Corey Feldman
Creedence Clearwater-Revival
Cybill Shepherd
Cyd Charisse
Dale Evans
Denise Richards
Donna Rice
Dorothy Lamour
Dustin Hoffman
Eileen Bowman
Fawn Hall
Frank Wells
Gary Hart
George Hamilton
Gil Cates
Glenn Close
Gregory Peck
Greta Garbo
Harrison Ford
Hugh Jackman
Ingrid Bergman
Ivan Nagy
Ivan Reitman
J.K. Simmons
Jack Nicholson
Jackie Collins
Jason Reitman
Jeannie Williams
Jeff Berg
Jeff Margolis
Jeffrey Schwarz
Jennifer Lawrence
Jeramie Rain
Jo Schuman Silver
Joan Crawford
Jodie Foster
Joel Schumacher
John Cleese
John Hamlin
John Waters
Johnny Depp
Julie Andrews
Katharine Hepburn
Kathleen Turner
Kevin Kline
Kristy Swanson
Lena Parsons
Lenny Kravitz
Linda Dozoretz
Lorna Luft
Lucille Ball
Mae West
Marianne Kahn
Marvin Hamlisch
Melanie Griffith
Merv Griffin
Meryl Streep
Michael Douglas
Michelle Pfeiffer
Mimi Rogers
Paul Verhoeven
Ray Klausen
Richard Dreyfuss
Richard Franklin
Richard Kahn
Richard Schiff
Rob Camilletti
Rob Lowe
Rob Sussman
Robert Hofler
Robert Osborne
Robin Williams
Rod Stewart
Ron Shelton
Rosse Burningham
Roy Rogers
Sam Raimi
Sean Connery
Shannen Doherty
Sheryl Berkoff
Shirley MacLaine
Sigourney Weaver
Steve Silver
Steven Spielberg
Sylvester Stallone
Tara Siebert
Ted Raimi
Thom Mount
Tom Cruise
Tom Hanks
Tony Scott
Traci Lords
Vera Farmiga
Vincent Price
Walt Disney
Warren Cowan
Willem Dafoe
William Baldwin
Zoë Kravitz
Zoë Poledouris

▼
Filmy, seriály, krátkometrážní snímky a další (183):
▼
2010: Druhá vesmírná odysea (1984)
24 hodin (2001-2010)
700 mil v sedle (1975)
8 MM (1999)
A Global Affair (1964)
Anna Karenina (1935)
Autorská křeč (1991)
Barbar Conan (1982)
Bitva o Planetu opic (1973)
Blade (1998)
Blázinec (1990)
Bláznivý exorcista (1990)
Buffy, zabíječka upírů (1992)
Byt (1960)
California Man (1992)
Carnosaur 3: Primal Species (1996)
Cena za něžnost (1983)
Chorus Line (1985)
Chudá bohatá holčička (1936)
Cloak & Dagger (1984)
Cry-Baby (1990)
Cursed Films (2020-2022)
DARYL (1985)
Death Weekend (1976)
Dlouhé horké léto (1985)
Do nitra Planety opic (1970)
Dobré ráno, Vietname (1987)
Dobytí Planety opic (1972)
Donovanův útes (1963)
Doom Patrol (2019)
Dostihy smrti (1934)
Dožeň, co se dá! (1999)
Duet pro jednoho (1986)
Durhamštĺ Býci (1988)
Dva mezci pro slečnu Sáru (1970)
Dvojčata (1988)
Dům voskových figurín (1953)
Evil Dead II (1987)
Frankie a Johnny (1991)
Gemini (2017)
Hairspray Live! (2016)
Harry Potter a Kámen mudrců (2001)
Harry Potter a Tajemná komnata (2002)
Heavy Metal (1981)
Hlavní kandidát (2018)
Hollywood v koncích (2002)
Hoši z Brazílie (1978)
Hračky (1992)
Hry na cestě (1981)
Hráči se smrtí (1990)
Hrůzná minulost (2012)
Hunger Games (2012)
Hunger Games: Vražedná pomsta (2013)
Hvězdná pěchota (1997)
Hvězdná pěchota 3: Skrytý nepřítel (2008)
Hvězdné války: Sváteční speciál (1978)
Jeden svět nestačí (1999)
Jestřábí žena (1985)
Jáma a kyvadlo (1961)
Když Harry potkal Sally (1989)
Kmotr III (1990)
Koule (1998)
Kramerová versus Kramer (1979)
Krotitelé duchů (1984)
Krotitelé duchů II (1989)
Krotitelé duchů: Odkaz (2021)
Krull: Marvel Comics Video Adaptation (2000)
Lak na vlasy (1988)
Lak na vlasy (2007)
Leopardí žena (1938)
Living Death (2006)
Maroc 7 (1967)
Mary Poppins (1964)
Miami Vice (1984-1989)
Modré uniformy (1970)
Mumie (1999)
Mumie se vrací (2001)
Mumie: Hrob Dračího císaře (2008)
Muž se třema rukama (1991)
Narozen 4. července (1989)
Naslouchej svému srdci (2010)
Nebezpečné hry (1998)
Nebezpečné známosti (1988)
Největší představení na světě (1952)
Nespoutaný Frankenstein (1990)
Ninočka (1939)
Not of This Earth (1988)
Náhlý strach (1952)
Někdo to rád horké (1959)
Obchodník s deštěm (1956)
Odpadlík (1992-1997)
Orphan (2009)
Ospalá díra (1999)
Oživlá panenka (1991)
Padlý anděl (1945)
Park (2006)
Path of Darkness: Making Silent Hill (2006)
Pecker (1998)
Planeta opic (1968)
Playing Dead: Resident Evil...Game to Screen (2002)
Pod vlivem úplňku (1987)
Podnikavá dívka (1988)
Pokerová Alice (1987)
Polibek (1929)
Pomsta (1997)
Pomáda (1978)
Pomáda 2 (1982)
Posedlá (1947)
Prolhané krásky (2010)
Prázdniny v Římě (1953)
Psycho II (1983)
Pyramida hrůzy (1985)
Páni v cylindrech (1935)
Přichází Satan! (1976)
Příběhy z temnot (1983-1987)
Rain Man (1988)
Reflections of Evil (2002)
Return to Crystal Lake: Making Friday the 13th (2003)
Ringo (1978)
Robocop (1987)
Ryba jménem Wanda (1988)
Shivers (1975)
Silkwoodová (1983)
Silnice E9 (1998)
Silverado (1985)
Simpsonovi (1989-)
Skinner (1993)
Skrytá identita (2006)
Smrt a dívka (1994)
Smrt jí sluší (1992)
Smrtící instinkt (2005)
Smrtící přítelkyně (1986)
Son of Paleface (1952)
Sophiina volba (1982)
Soukromý život Sherlocka Holmese (1970)
Spider-Man (2002)
Spider-Man 2 (2004)
Spider-Man 3 (2007)
Spáči (1996)
Star! (1968)
Stará Oklahoma (1943)
Supergirl (2015)
Tales from the Mist: Inside The Fog (2002)
Taxikář (1976)
Telefonní budka (2002)
Tequila Sunrise (1988)
The Business of Being Born (2008)
The Cat and the Canary (1939)
The Fabulous Allan Carr (2017)
The Ghost Breakers (1940)
The Highwayman (1988)
The Merv Griffin Show (1962-1986)
The Ricki Lake Show (2012-)
Top Dog (1995)
Tyranosaurus junior (1994)
Téměř dokonalý zločin (2000)
V zajetí démonů (2013)
Valentine (2001)
Velká země (1958)
Volný pád (1993)
Vrah se nikdy nemýlí (1983)
Vraždící rajčata požírají Francii! (1991)
Vyhoď máti z vlaku (1987)
Vzpomínky na Afriku (1985)
Válečníci z Atlantidy (1978)
Without Love (1945)
Youngblood (1986)
Zběsilec (1991)
Zjizvená tvář (1983)
Zlatý hřebec (1949)
Zloději času (1981)
Zpívání v dešti (1952)
Ztracení chlapci (1987)
Zánik domu Usherů (1960)
Zóna soumraku (1985-1989)
Útěk z Planety opic (1971)
Čarodějky z Eastwicku (1987)
Šest vražd stačí, maminko! (1994)
Špion, který mě miloval (1977)
Špióni jako my (1985)
Šílený Cecil (2000)
Žena v poutech (1934)
Žhavé výstřely (1991)

▼
Filmová publicistika, knihy, média nebo platformy (9):
▼
Hollywood Reporter
Los Angeles Times
National Enquirer and People
New York Times
Party Animals: A Hollywood Tale of Sex, Drugs, and Rock 'n' Roll Starring the Fabulous Allan Carr
Photoplay
Sexplosion: From Andy Warhol to A Clockwork Orange
Variety
YouTube

▼
Organizace, společnosti, místa, instituce, události, nebo skupiny (39):
▼
61. ročník udílení Oscarů (1989)
Akademie filmového umění a věd
American Broadcasting Company
Atlanta
Awards Presentation Review Committee
Broadway show (Broadway theatre)
Club Rio
Empire State Building
Fidži
Georgia
Governor's Ball
Hastings-on-Hudson
Hilhaven Lodge
Hollywood
International Creative Management
Las Vegas
Los Angeles
Los Angeles Film Critics Association Awards
Mexiko
Miss South Carolina
Monty Python
Morton's The Steakhouse
New York
New York Film Critics Circle Awards
Nobelova cena
Národní shromáždění demokratů (USA / 1989)
Photoplay Awards
Prezidentská kandidatura Garyho Harta
Professional Children's School
San Francisco
Shrine Auditorium
SSSR
Tahiti
Universal Pictures
USA
USA Today
Walt Disney Company
Írán-Contra
Československo

▼
Skladby (4):
▼
I Wanna Be an (61. ročník udílení Oscarů)
I've Not Been to Paradise (Hvězdná pěchota)
Mama, I'm a Big Girl Now (Hairspray Live!)
Proud Mary (Creedence Clearwater-Revival)

▼
Další (3):
▼
Beach Blanket Babylon (1974-2019)
Nyet (1998)
Tetris (1984)

▼