Ryuuhei

Je 24. 12., nemám dobalené dárky a za necelou hodinu mě čeká eskorta na vánoční posezení u tradičního kapra, za zpěvu koled a rodinné pohody. Jaká ideálnější doba by byla k rychlému sepsání mých top vánočních filmů?

Začnu mým takovým největším symbolem a nejvánočnějším snímkem, kterým si obohacuju filmové Vánoce, pokud možno, každý rok. A to je Polární expres. První část odehrávající se ve vlaku, či na vlaku a v jeho blízkém okolí, považuju za to nejoriginálnější a nejkouzelnější, co obecně vánoční filmy mohou nabídnout. Cesta chlapce, který přestává v kouzlo Vánoc věřit a nakonec je díky této výpravě přesvědčen, aby věřil na vždy, mě vždy strhne a ponechá po zhlédnutí po takové zvláštní melancholii.

Druhý film, resp. spíš dvojfilm, bez něhož si nedovedu Vánoce představit, je absolutní klasika Sám doma. Ať je to jednička, nebo díky New Yorku trochu zajímavější dvojka, počínání malého Kevina, který je v obou případech uvržen do boje proti dvěma potrhlým zločincům, mě vždy zaručeně pobaví. 

Za třetí film, kterým si rád obohatím kinematografické Vánoce, je Grinch. Nikoliv ten nový animovaný, který mi přijde nesrovnatelně horší a nenápaditější, ale hraný s Jimem Carreym v hlavní roli. Vánoce jsou zde vnímány z toho druhého, skeptického pohledu. Líbí se mi kritika konzumní společnosti a obecně dospělý nádech, jaký tato pohádka má. Pro děti je tu vizuál a srandičky, pro dospělejší filozofie a temnější podtón. Letos jsem jej sice minul, protože zásadně nekoukám na vánoční filmy před úderem prosince, ale příští rok se určitě podívám.

Čtvrtým zářezem bude Vánoční koleda. Klasika od Dickinse, která se dočkala animovaného zpracování ve stylu Polárního expresu, tedy téměř fotorealistického mo-capu a zde jde opět o něco mnohem temnějšího, s mnohem hlubší myšlenkou a s trochu ujetým, ale logickým koncem. Vždy se nechám strhnout atmosférou, jakou člověk zažije ve třech originálně pojatých cestách do minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

A za pátý film volím, hlavně v posledních letech, film Santa je úchyl a i jeho pokračování. Jako v případě Grinche se jedná o ten druhý pohled na Vánoce a hledání jejich smyslu ve zdánlivých maličkostech. Zde pojatý poněkud fekálně a neuctivě hlavně kvůli hrdinovi, demotivovanému alkoholikovi a zločinci v jednom. Jeho chemie s malým omezeným klukem, díky němuž se postupem času začne měnit a uvědomovat si některé věci, nicméně funguje na jedničku. Všechno to dává dohromady černější komedii (v některých ohledech doslova), která zároveň působí hřejivým dojmem. No, aby ne, když se vše odehrává v tropickém prostředí.

To by bylo pro můj rychle vyprodukovaný soupis vše. Přeji vám veselé Vánoce a co nejlepší prožití svátků!

Příště se podíváme na zoubek druhému Avatarovi. Mám k němu ještě hodně co dodat.