PROCESOR

Zablokovaný mobil

Asi před třemi měsíci mi v telefonu zamrzala aplikace na počasí. Takže sem si řekl, že mobil resetnu a bude. Nutno podotknout, že i když na něm nedělám bankovnictví, tak se snažím mobil chránit aspoň awastem co je zdarma-tedy plnej reklam, ale když už nic jinýho, máte zamčenou obrazovku-fotky-i mail aspoň tedy něco. Takže telefon se restartoval a chtěl po mě gesto odemčení obrazovky. A ouha, to co děláte denně několikrát bezmyšlenkovitě, tak najednou problém. Mobil stávkoval a odpočítával s radostí nepodařený pokusy, jako by měl vybouchnout. Když sem došel k devítce, tak jsem vyměknul a prohodil simku do starýho ještě tlačítkovýho telefonu a jal se nenápadně v práci a u známých cože se mi to všechno smaže, když ten poslední pokus nedám. Hlavně fotky by mě tedy mrzely, ale ty mám zálohovaný několikrát na google účtu. Dneska sem si říkal dovolená se krátí, musím ho rozchodit, chybí mi hlavně foták… Tak sem prohodil opět simky a dal poslední pokus, jasně, že špatně a robůtek- android si začal spokojeně mazat a hlásit, že tel. Bude vrácen do továrního nastavení. Ještě mě napadlo, že ten awast si ty peníze vážně zaslouží když po instalaci jejich produktu se do mobilu nedostane ani jeho majitel… Odblokoval sem simku,(pinem), ale to největší utrpení bylo teprve přede mnou. Tel. Chtěl jak jinak na internet a to hned hezky se spojit s google účtem. Jenže jak? Všechny okolní sítě byly samozřejmě zaheslovaný, tak sem to vzdal, že budu muset navštívit prodejnu O2. Tam na mě slečna koukala, jako na idiota co se neumí přihlásit na net. Pak si začala zálibně tel. Prohlížet s tím, že takovej ještě neviděla. Hrdě sem říkal parametry to je Oukitel K 10 000, ten vydrží bez nabíjení 14. dní a hezky fotí. Je pravda, že když tel po někom hodíte, tak ho asi zabijete, jak je těžkej, ale i po 2x letech užívání a denně na netu cca. 30. min. baterka drží přes deset dní úplně v klidu. Když se vynadívala a s úsměvem se připojila na net tak po mě chtěla heslo do googlu. To používám právě jednou za 5. let když si kupuju novej mobil, takže sem ho z hlavy nevěděl. Tak mi poradila co a jak abych to zkusil doma. A i když sem si dal panáka a dvě pivka k tomu, tak mobil pořád stávkoval a hlásil, že „připojení k internetu se nepodařilo“. Takže sem musel zpátky. Jenže tentokrát sem měl s sebou těžkou zbraň. Notýsek kam si zapisuju všechna hesla a piny. V prodejně už bohužel nebyla a když na mě přišla řada a já sem šokovanýmu specialistovi vysvětloval, že nepotřebuju nic jinýho než se vlastně připojit k internetu, tak na mě shovívavě koukal, jako na největšího idiota. Asi za vteřinu byl připojen a chtěl zase heslo. Když sem z kapsy hrdě vytáhnul svůj notýsek s hesly tak málem spadnul za židle. Rychle sem listoval a našel to správný. Za další vteřinu byl problém vyřešen. Poděkoval sem a když sem odcházel z prodejny všimnul sem si, jak si mě nevěřícně měřej další zákazníci. Bylo mi to fuk, hlavně, že tel. Chodí a já budu mít zase foták a nějaký ty apky. Když sem se blížil k metru, tak abych si zvednul náladu zašel sem na kopečkovou zmrzlinu, když mi konči ta dovča. Nutno podotknout, že sem jí neměl asi deset let. Objednal sem si dva kopečky. Když mí s úsměvem řekla 65 korun tak sem se kácel pod okýnko zase já. Nevím, čekal sem třeba třicet, ale tohle mě vážně rozsekalo. Nicméně zmzlina byla výborná, takže mi to pochroumaný sebevědomí vylepšila.