Han_Quintet

někdy méně je více

 

Kéž jemně směl bych hladit tvou tvář
a litoval že ruk mám jen pár.
Kéž v srdci bys věřila že nejsem lhář
a touhu mou přijala jako dar.
Já polibky tiše a lehce po tvém těle bych maloval,
jak malířovi tenké štětce,
v každičké křivce,
obtáhl jich tvar,
než kapénky touhy přišly by v zmar
a pozvolna odpařily se v nekonečnou výš.
než kapénky touhy přišly by v zmar
a my opět pocítili tu pozemskou tíž